Období komunismu po současnost

Komunistický režim, komunistická diktatura

Komunistický režim, komunistická diktatura nebo také komunistická totalita je označení pro období, po které v Československu vládla Komunistická strana Československa. Zahájil je Únorový převrat roku 1948 a ukončila sametová revoluce v listopadu 1989. 

V této době bylo Československo součástí východního bloku a členským státem Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské pomoci. 

Během tohoto režimu, zvláště během prvních deseti let, byly statisíce lidí z politických důvodů uvězněny, internovány nebo umístěny do pracovních či koncentračních táborů či PTP a tisíce dalších se staly obětí justičních vražd nebo zemřely ve vězení či při pokusu o překonání železné opony.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla vpádem armád pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy do Československa, který se uskutečnil 21. srpna 1968. Důvodem intervence, byly liberálně reformní vnitropolitické změny v ČSSR, známé pod názvem Pražské jaro. Jednalo se o bezprecedentní zásah do suverenity ČSSR. 

Hlavní podíl na invazi měly armády Sovětského svazu (SSSR). Byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR, došlo k přerušení rozhlasového vysílání. Předsednictvo ÚV KSČ v prvních hodinách okupace přijalo usnesení pod názvem „Provolání Všemu lidu ČSSR“, odsuzující invazi. Krátce poté byli tito vedoucí představitelé československých politických reforem zatčeni a zavlečeni do SSSR. Proti snaze prookupačních sil o ustavení kolaborantské vlády se postavil spontánní masový odpor většiny obyvatel Československa, který trval přibližně týden a při kterém občané vyjadřovali podporu internovaným politikům, dokud ti se nevrátili zpět do vlasti. Ti však s výjimkou Fr. Kriegela podepsali sověty nadiktovaný moskevský protokol.

Postupně tak došlo k odvolání většiny reforem, komunistický režim byl opět utužen formou normalizace poměrů a reformní politici buď změnili názor, anebo byli nahrazeni. Odpor obyvatelstva proti okupaci byl nakonec zlomen brutálním potlačením protestů při prvním výročí okupace. Okupační vojska se během podzimu 1968 stáhla, zůstala jen část vojsk SSSR, jejichž pobyt byl formálně legalizován mezinárodní smlouvou o „dočasném pobytu“, který trval až do roku 1991. Socialismus sovětského typu byl tímto aktem diskreditován v očích světové veřejnosti.

Sametová revoluce bylo období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii, zatímco v oblasti hospodářství změny vedly k přeměně plánované ekonomiky na tržní. K podstatnému urychlení změn přispěly rozpad bývalého Východního bloku, ovládaného Sovětským svazem, a narůstající nespokojenost velké většiny obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.

Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli demonstranti napadeni jednotkou Veřejné bezpečnosti, nebyla revoluce provázena násilím a během státního převratu nebyl zmařen jediný život. Pro svůj nenásilný charakter se tato revoluce označuje jako „sametová“. Ačkoliv nebylo pro převzetí moci použito násilí, výsledkem byla hluboká celospolečenská změna.

Rozdělení České a Slovenské federativní republiky

Československo zaniklo po 74 letech a 64 dnech od svého založení uplynutím 31. prosince 1992, kdy zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika. Česká republika a Slovenská republika se tak 1. ledna 1993 staly jejími nástupnickými státy a samostatnými subjekty mezinárodního práva.

Československo již během své historie jednou přestalo de facto[3] existovat a to od 14.–15. března 1939 okupací Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem, následně vyhlášením samostatného Slovenského státu; a to až do konce 2. světové války. Podkarpatskou Rus v té době obsadilo z velké části Maďarsko. Po skončení druhé světové války byl československý stát obnoven s plnou právní kontinuitou[4] na první republiku, ovšem již bez Podkarpatské Rusi, která byla dohodou vlády ČSR a SSSR, odstoupena 29. 6. 1945 Sovětskému svazu.

Vstup ČR do NATO

Po skončení studené války a rozpuštění Varšavské smlouvy se Česká republika zaměřila na vstup do NATO, což bylo klíčovým cílem její zahraniční politiky. Nejprve se zapojila do programu Partnerství pro mír a 12. března 1999 se spolu s Maďarskem a Polskem stala členem Aliance, která tehdy čítala 16 států. Tím se ČR stala součástí nejsilnější politicko-vojenské organizace na světě a dosáhla dosud nejvyšší úrovně své bezpečnosti. 

Členství v NATO znamenalo zapojení do kolektivní obrany, přístup ke sdílení vojenských informací a spolupráci s ostatními členskými státy. To umožnilo Česku lépe reagovat na nové bezpečnostní hrozby a účastnit se společných cvičení i misí po celém světě. Vstup do Aliance také výrazně podpořil profesionalizaci Armády České republiky, která byla dokončena v lednu 2005 zrušením povinné základní služby a přechodem na armádu složenou pouze z profesionálních vojáků. Profesionalizace umožnila lepší využití moderní techniky a vyšší kvalitu výcviku.

Vstup ČR do Evropské unie

Česká republika vstoupila do Evropské unie dne 1. května 2004. Šlo o dosud největší rozšíření Evropské unie, kdy k ní přistoupily též Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Česká republika o vstup do Evropské unie, která vznikla roku 1993, zažádala v roce 1996. 

Několikaletá jednání vyvrcholila v roce 2003, kdy se o vstupu konalo referendum a byla v Athénách podepsána smlouva o přistoupení. Česká republika se tak mimo jiné stala součástí Evropského hospodářského prostoru, který zajišťuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Přístup do schengenského prostoru, tedy zrušení kontrol na státní hranici, následoval v roce 2007. Postup pro přijetí společné měny dosud nebyl stanoven.